3. kapitola

25. května 2013 v 20:01 | Juliette |  Karty se obrací



Elena se probrala a rozhlédla se kolem. Byla v nějakém obýváku, pevně přivázaná k židli. Hlava ji neskutečně bolela, ale nevěnovala tomu pozornost. Několikrát zatla svaly na rukou a snažila se uvolnit lana, ovšem neúspěšně. Náhle uslyšela někoho přicházet. Do obýváku vešel ten samý muž, kterého předtím spatřila na silnici.
"Kdo jste?" zeptala se slabým hlasem.
"Ticho!" vyštěkl, a dále ji nevěnoval pozornost.
Elena se však nevzdávala.
"Co po mě chcete?
Muž se napřímil a otočil se k ní čelem. Byl vysoký, jeho obličej měl hranaté rysy a v očích se mu nebezpečně zablýsklo.
"Řekl jsem, abys byla zticha" a uhodil ji do obličeje.
Eleně se udělala tma před očima, v hlavě ji zadunělo a rána na čele opět začala krvácet.
Několik minut nehybně seděla a přestala doufat v naději na záchranu, když tu najednou zazněl zvuk přijíždějícího auta. Muž zpozorněl a připravil si dřevený kolík s pistolí.
Vchodové dveře se rozlétly a Elena spatřila Damona. Napůl se jí ulevilo, ale přesto cítila strach z nadcházejících událostí. Damon byl během mžiku u ní a už už rozvazoval lana, která Elenu poutala, avšak z rohu pokoje se ozval výstřel. Damonovi se zkřivil obličej bolestí, přesto se během mžiku dostal k muži, který stihl ještě několikrát vystřelit a odhodil ho přes celý pokoj na druhou stranu. Neznámého to však nezaskočilo, okamžitě byl na nohou. Bylo zřejmé, že to nebyl obyčejný člověk. Elena stále bojovala s provazy, které ji poutaly. Damon se držel sotva na nohou, jeho košilí prosakovala krev, která se řinula z ran. Přesto stál zpříma a hleděl muži do tváře. Neznámý opět vystřelil, rána prošla upírovou nohou a Damon klesl na kolena. Muž se k němu blížil s kolíkem v ruce.
"To je za mého přítele Masona" a už natahoval ruku, aby ukončil Damonův život.
Elena se konečně dostala z pout, z posledních sil zvedla židli, praštila neznámého do zad a poté se sesypala k zemi.
Damon využil příležitosti, prorazil vlkodlakovi hrudník a vyrval mu srdce.
Chvilku mu trvalo, než překonal bolest v hrudníku a doplazil se k Eleně, která byla stále v bezvědomí a její rána silně krvácela. Vzal ji do náruče, kousl se do zápěstí a přiložil řinoucí se krev k Eleniným ústům. Elena se nejdříve lekla, ale poté pochopila. Za normálních okolností by byla proti tomu pít upírovi, a ještě ke všemu Damonovi krev, ale nyní byli okolnosti opravdu vážné. Vděčně se na něj podívala a několikrát smočila své rty v jeho krvi.
O několik minut později se Elena dostala z nejhoršího. Damon ležel vedle ní opřený o zeď a těžce dýchal. Pomalu otevřel oči a pohlédl na Elenu.
"Musíš dostat ty kulky z těla."
Elena se zhluboka nadechla a rozepnula Damonovi košili.
Muž ho zasáhl celkem 6 krát. Celé tělo bylo pokryté krví a ránami, které se nehodlali, bez vyjmutí kulek zahojit.
Eleně se zastavil dech, pohlédla na Damona, který na ni kývl, a dala se do práce. Zaryla dva prsty hluboko do upírova těla, nahmatala kulku, uchopila ji a opatrně vytáhla. Damonova tvář se zkřivila, ale nevydal ani hlásku. Takto pokračovala u zbytku ran, až na poslední, kde byla kulka hluboko a Eleně se ji nedařilo vytáhnout. Pohlédla omluvně Damonovi do očí a zaryla své prsty tak, jak to jen šlo. Damon zavrčel bolestí, ale to už kulka byla venku.
Vyčerpaně se sesunul po zdi, avšak Elena ho stihla zachytit včas a položila si jeho hlavu do klína. Vyhrnula si rukáv a dala své zápěstí před jeho ústa.
"Napij se, prosím" vydala ze sebe.
"Ne Eleno, to nemůžu, mohl bych ti tím ublížit"
Jeho dech byl slabý a bylo zřejmé, že se drží při životě jen tak tak.
"Ale můžeš, prosím, potřebuju tě tu."
Damon pohlédl do Eleniných uslzených očí, a jemně se zakousl do jejího zápěstí.
Elena ucítila menší bolest, ale díky otupělým smyslům, to nebylo tak hrozné.
Několik málo vteřin sál krev, poté odtáhl její ruku a oddechl si.
"Damone"
Pohlédl jí do očí.
"Děkuju, že jsi pro mě přišel"
"Eleno, jsi jediná osoba na světě pro kterou bych šel kamkoli"
Elena na něj hleděla a nevěděla, co na to říct.
"Damone, já…." ale on ji přerušil tím, že přiložil prst na její rty.
Usmál se a pomohl jí vstát, jelikož byla ještě hodně zesláblá. Eleně se však podlomila kolena, a tak byl nucen vzít ji do náruče. Nakonec opustili dům a pomalu se vraceli domů.

***********************************************************************************************

Stefan přišel do Grillu o něco dříve. Našel si místo v ústraní a začal přemýšlet o nadcházejících událostech. Co asi poví Eleně? Jak jí řekne, že je v nebezpečí a že by měla opustit město? Bylo mu zcela jasné, jak na to bude reagovat.
Během chvilky ho vyrušil Matt.
"Ahoj Stefane, jak je chlape?
"Ahoj, jo celkem to jde" ale neznělo to moc přesvědčivě.
Matt povytáhl obočí, a podezřívavě si ho prohlížel.
"Děje se snad něco?"
"Ne, jistěže ne, mělo by?
"Á, jen se ptám, v tomhle městě není nikdy klid"
Stefan se lehce pousmál.
"No a co si dnes dáš?" zeptal se Matt.
"Udělej mi prosím pořádně silný kafe"
"Ok, jednu kávu" obrátil se a odklusal k baru.
Stefan pohlédl na hodiny visící nade dveřmi, které ukazovaly 5 min. po 16 h.
Elena zpoždění nemívá, pomyslel si. Snad se jí něco nestalo. Rozhodl se, že ještě chvíli počká, než ji zavolá.
CRrrrrrr. Telefon mu začal vibrovat v kapse.
"Ahoj Stefane, vyřiď prosím Eleně, že jsem si od ní půjčila Halloweenské dekorace na tu školní párty."
"Carol? Elena tu se mnou není"
"Jak to, že není. Musí být s tebou. Ráno odjížděla celkem brzo, navíc jsem se před půl hodinou u ní zastavila, a to už doma nebyla, ani její auto. Zkusila jsem ji zavolat, ale nebere mi to"
Stefan začal být silně nervózní. Přeci jenom se něco stalo, pomyslel si.
"Emm, dobře Carol. Jdu jí najít. Ty zůstaň doma, ano?!"
Ukončil hovor a okamžitě vytočil Damona. Telefon několik málo vteřin vyzváněl, až to jeho starší bratr nakonec vzal.
"Damone, Elena je pryč! Co- Cože? Co se stalo? A kde jste? Dobře. Sejdeme se tam."
Stefan vstal, div nevrazil do Matta, který mu zrovna nesl kávu.
"Pozóór, sakra chlape, kam ten spěch."
"Promiň, kávu si dej za mě."
A to už mu Matt nestačil odpovědět, protože Stefan se vyřídil z baru pryč.


***********************************************************************************************


V autě vládla tichá atmosféra. Elena byla velmi unavená, ale vzhledem k událostem nemohla zamhouřit oko. Venku se stmívalo, slunce pomalu zapadalo a vítr si pohrával s barevnými listy stromů. Odvrátila pohled od okna a podívala se na Damona, který byl hluboce zamyšlen.
"Na co myslíš?" prolomila to nekonečné ticho.
Damon se na ni podíval a pouze se ušklíbl.
"Damone, co máš za lubem!?"
"Katherin za to zaplatí."
"Ne, nemůžeš ji zabít, to nejde."
"Proč by to nešlo, Eleno. Celých 139 let jsem ji hledal v domnění, že mě miluje. Ne jenom, že mě podvedla, tím že nebyla v hrobce a zatím si užívala života, aniž by zavolala, ale také si to sem vesele nakráčela a do očí mi řekla, že mě nikdy nemilovala. A k tomu všemu se snaží ublížit jedinému člověku, na kterém mi záleží. Tak mi dej jediný dobrý důvod, proč bych ji neměl vyrvat srdce z těla."
Elena na něj mlčky zírala, nevěděla co mu na to odpovědět.
"Promiň, nevěděla jsem, že ti tolik ublížila."
CRrrrrrr……
Damon vytáhl z kapsy telefon.
"Á, mladší bráška si na nás vzpomněl."
"Ahoj bratře" nasadil svůj pohrdavý tón.
"Ano, ano unesli ji, ale už sedí v mém autě a jsme na cestě domů."
"Jasně, sejdeme se v penzionu." típl mobil a hodil ho zpět do kapsy.
Jeli ještě několik minut, než Elena uviděla známé domky a velkou zelenobílou ceduli s nápisem "VÍTEJTE V MYSTIC FALLS"
Damon odbočil směrem k penzionu, kde už na ně čekal netrpělivý Stefan. Zaparkoval svůj modrý kabriolet vedle domu a vystoupil s Elenou z auta. Stefan k nim přiběhl a objal Elenu. Držel ji v náručí několik vteřin. Elena byla ráda, že je doma a ve Stefanově objetí, avšak neubránila se pohledu na staršího bratra, jenž postával u auta a v očích měl výraz, který Elena dosud neznala. Byl to pohled plný lásky, něhy a pochopení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 30. května 2013 v 20:00 | Reagovat

Jej! Ta poslední věty mě roztála jako kostku ledu...! :) Moc krásné! Občas máš sice špatně shodu podmětu s pčísudkem, ale nikdo není neomylný, že? :D Určitě se těším na pokrašování!!! :)))

2 Juliette Juliette | 30. května 2013 v 23:26 | Reagovat

Ještě jednou děkuju.:) Chyby, to je největší kámen úrazu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama