4. kapitola

30. května 2013 v 23:16 | Juliette |  Karty se obrací






29. října 2012, 22:34
Milý deníčku,

nevím co se to se mnou děje. Poslední dobou myslím na Damona oba bratry. Miluju Stefana a to jednoznačně, ale Damon, ten se mi tak nějak dostal pod kůži a nemůžu ho setřást, nebo ani nechci? Dnes mi přišel při mém únosu na pomoc a málem u toho přišel o život. Měla jsem obrovský strach. Ne o sebe, ale o něj. Bála jsem se o něj. Bála jsem se, že ho ztratím, že zmizí nadobro z mého života. Znamená to snad, že k němu něco cítím? Jsem si jistá, že k němu něco cítím, problém je, že přesně nevím, co. Vím jen jedno, že mu nemůžu ublížit. Nemůžu udělat to, co Katherin. Nemůžu je milovat oba. Nemohu dopustit, aby Damon ztratil svou částečně nabytou lidskost kvůli mně.


Elena přestala psát, protože dostala křeč do ruky. Přesně v místě, kde ji Damon kousl. Vyhrnula rukáv pyžama a pohlédla na červenou a pořádně oteklou ránu. Okamžitě vběhla do koupelny, ránu si pečlivě vyčistila a obvázala. V ruce ji tepalo, ale už byla tak unavená, že tomu nevěnovala pozornost. Rozestlala svou postel, lehla si a během mžiku usnula.

***********************************************************************************************

Damon si rozepínal svou potrhanou černou košili, která byla celá od krve.
"Jak já ty prašivý psy nesnáším. Další košile za 200$ v tahu."

"Co se stalo?" ozvalo se mu za zády.
Stál tam Stefan se zkříženýma rukama na prsou a opíral se o práh dveří.
"Jak je možný, že jsi tam byl ty? Proč jsi mi sakra nezavolal?"

Damon se k němu otočil čelem a pohlédl mu zpříma do očí.
"Milý bratře, měl jsem opravdu náročný den, tak když dovolíš, rád bych ze sebe dostal tu psí špínu." prohlásil sarkasticky.

"Fajn, počkám dole."

"Díky" odfrkl Damon. To zas bude rozhovor, pomyslel si.

Krátce poté, co se osprchoval a oblékl svou oblíbenou tmavě šedou košili, odskočil si ještě do sklepa pro pytlík s krví.

Se sklenkou v ruce si to pomalu nakráčel do obývacího pokoje, kde našel Stefana zírajícího do plamenů.
"Snažíš se vyčíst svoji budoucnost?" zeptal se posměšně Damon.

"Ne, snažím se přijít na to, co se dneska vlastně stalo. Tak mluv."

"Dobře, dobře Sherlocku, jen se neukvapuj."
"Seděl jsem v baru, když za mnou přišla šerifka s tím, že došlo k dalšímu napadení."

"Cože, kdo?"

"To jsem už nestihl zjistit, neboť mi volala tvá sladká Elena. Bohužel, když jsem to vzal, ozval se mužský hlas, který mi oznámil, že má Elenu a já ať se okamžitě dostavím, také mě upozornil, že ji zabije, když to někomu řeknu. Tak už chápeš pointu celé té věci?" ušklíbl se.

"Jasně, takže ty ses potom sebral, a jako velký hrdina ji šel zachránit." odvětil Stefan zlostně.

"Přesně tak, měl bys projevit trochu víc vděku, bratříčku."

Stefanovo čelo se nakrabatilo, zdvihl hlavu a podíval zpříma na Damona.
"Oba víme, že jsi to neudělal pro mě."

"Alespoň v něčem se nepleteš, bratře. Jo a mimochodem, myslím, že jí moje krev celkem chutnala." řekl Damon a celý u toho vítězoslavně zářil, poté dopil zbytek sklenky, sebral se a bez dalšího slova odešel z domu.

Stefan seděl přikovaný k sedačce, nebyl schopen jediného slova pouze zíral na vchodové dveře, které Damon před malou chvilkou zabouchl.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 9. června 2013 v 18:08 | Reagovat

Jo! A máš to Stefe! Miluju, když mu to Damon jakýmkoliv způsobem natře! A tohle bylo IDEÁLNÍ! Takže super kapitola a já se jdu honem honem vrhnout na další! :)))

2 Juliette Juliette | 10. června 2013 v 7:26 | Reagovat

Děkuju.... jsem ráda, že se ti to líbí... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama