Daughter of the Grimm - 2. kapitola

29. září 2013 v 18:20 |  Daughter of the Grimm



Název: Daughter of the Grimm
Téma: Grimm
Autorka: Shayla
Překlad: Edith Lartell
Postavy: Chantelle Burkhardt, Nick Burkhardt, Monroe, Pipp a další
Děj: Nickovi a Juliette se narodila dcera, která zdědila geny po otci a je jí souzeno být Grimmem. Chantelle, je ale úplně jiný druh Grimma než její otec. Trápí ji sny, které se stávají skutečností. Jak se zachová, když ve snu uvidí umřít vlastního tátu? Zda, se dokáže postavit svému strachu a zachránit ho, to zjistíte v následujících kapitolách. :)

2. kapitola - Problematická minulost

"Měl jsem ti to říct už dávno…ale myslel jsem, že budeme mít víc času." řekl táta a posmutněl. "Tvoje rodina, z mé strany pochází z dlouhé linie Grimmů."
Pohlédl na můj zmatený výraz a pokračoval. "Grimmové jsou lidé, kteří vidí Weseny, takové jací skutečně jsou. Jsou to stvoření, jako je třeba Löwen. Mohla si o nich slyšet z pohádek bratří Grimmů."
"Počkej…ty myslíš bratry Grimmové?"
Přikývl. "Já vím, jak to zní, ale viděla jsi jejich proměnu! Víš, že nelžu."
Bohužel, nemohla jsem popřít věci, které jsem viděla ani věci, které se děly v mých snech. "Tati…" řekla jsem najednou "Já…mám strach. Nevím, co se to se mnou děje."
"Já taky ne." připustil "Potomek obvykle zdědí tento dar, když mu umírá nebo zemře jeho příbuzný z linie Grimmů. Já to zdědil, když moje teta Marie umírala na rakovinu. Ale v naší rodině nikdo další nezemřel, tak nechápu proč zrovna teď."
"Možná, že ty…" řekla jsem sklesle a pohlédla mu do očí.
"Ne, já se nikam nechystám." odpověděl "Myslím ale, že bychom měli zajít k Monroeovi. Musím si s ním o tom promluvit, možná, že nám to vysvětlí."
"Dobře a kdy půjdeme?" zeptala jsem se.
"Teď " řekl a postavil se. "Nechám tady mámě vzkaz a pak můžeme vyrazit."
Přikývla jsem a šla se převléknout. Cítila jsem se hrozně, byla jsem nervózní, vystrašená a hlavně na pochybách. Moje mysl mi říkala, že je táta blázen…ale hluboko uvnitř jsem věděla, že mluví pravdu. Musela jsem jen přesvědčit svou mysl, přesvědčit sama sebe, že to, co se kolem děje, je skutečné. Když jsem byla hotová, seběhla jsem opět dolů do kuchyně a čekala na tátu.
"Připravena vyrazit?" zašeptal ode dveří a položil mi ruku na rameno.
"Ano" řekla jsem už trochu sebevědoměji a následovala ho ven do chladné noci.
Když jsme se blížili k místu, přišla mi tato čtvrť nějak povědomá, jako bych tu už někdy byla. Jakmile jsme zastavili před Monroeovým domem, pohlédla jsem na tátu a řekla, "Z tohoto domu jsem utíkala….v tom snu"
"Co? Myslel jsem, že jsi utíkala z ulice."
"Taky, že ano. Ale když jsem se ohlédla, viděla jsem tento dům." řekla jsem a zamyšleně hleděla na dům.
Táta na mě hleděl se zvláštním výrazem, nakonec jsme vystoupili z auta a vydali se směrem k domovním dveřím. Opět na mne pohlédl a já přikývla na souhlas.
Zhluboka se nadechl a zaťukal na dveře. Po pár minutách se dveře otevřely a za nimi se objevil rozespalý Monroe.
"Nicku!" řekl překvapeně "Máš vůbec ponětí kolik je hodin?"
"Mmm, jo promiň, ale Chantelle se stává Grimmem a má prorocké sny." řekl táta s omluvným pohledem.
Monroeovi oči se rozšířily a ustoupil ze dveří, abychom mohli projít.
"Tak Chantelle…nejdřív mi řekni o tvých snech." řekl Monroe, když jsme se všichni uvelebili na pohovce.
A tak jsem mu převyprávěla celý příběh. Když jsem mluvila o svých snech, vypadal dost zamyšleně. Jako by věděl, co to znamená. Byla by to pro mě docela úleva, protože jsem se stále bála, stále mi nikdo neřekl, proč mám ty prorocké sny, jak je nazval táta.
Jakmile jsem dořekla poslední slovo, Monroe pohlédl na tátu a řekl. "Nicku, myslím, že tvoje dcera je Träumer."
Táta na něj nechápavě hleděl. "Co?"
"Träumer je německý výraz pro Snílka." řekl Monroe. "U Grimmů je to vzácnost, ale stává se to."
"Takže ty mi říkáš, že nejsem obyčejný Grimm, ale Grimm se speciálními schopnostmi?" řekla jsem nevěřícně. "Jako by nestačilo, že jsem Grimm. Už teď je toho na mě hodně."
Monroe mi věnoval soucitný pohled a vzdychl. "Promiň Chantelle, je mi to líto."
"To je v pořádku," Odpověděla jsem "Jen mi řekni, jestli je tu nějaká šance, jak změnit chod věcí a zabránit tomu, co se má stát tátovi."
"Budoucnost se dá vždy změnit, jen musíme doufat, že to dokážeme." odvětil zamyšleně.
Táta mi ovinul paži kolem ramen a prohlásil "Máme přece tebe, abys nás varovala. Neboj, všechno bude dobré."
Přikývla jsem a objala ho.
"Už nebudeš problémové dítě, viď?" Zeptal se.
Já se jenom zasmála. "Tak na to nespoléhej."
Slyšela jsem tátovo povzdechnutí a následný smích. Pohlédla jsem na Monroe, který na nás hleděl se sladkým úsměvem na tváři.
"Jak dlouho už spolu pracujete?" zeptala jsem se táty a Monroea.
Oba se podívali jinam, každý na opačnou stranu pokoje a pak táta odpověděl. "Setkali jsme se, když jsem poprvé zjistil, že jsem Grimm. Byl to jeden z mých prvních případů. Vyšetřoval jsem únos holčičky a myslel si, že pachatelem je Monroe, ale ukázalo se, že v tom má prsty jiný Blutbad."
"Blutbad?" řekla jsem překvapeně.
Monroe si povzdechl a přeměnil se. Leknutím jsem nadskočila. "Oh, vlk" vypadlo ze mě.
Oba se rozesmáli a já jim věnovala rozzlobený pohled, který je hned umlčel. Musela jsem se nad tím hned pousmát. "To je v pohodě, jsem v téhle branži nová, dejte mi jen trochu času."
"No, musím říct, že jsi mnohem víc v klidu, než byl tvůj táta." řekl Monroe se smíchem.
Táta se na něj podíval a já se musela zasmát. Konečně jsem byla v něčem lepší než on.
"No, já mám práci a ona má zítra školu, takže se uvidíme potom." řekl táta a postavil se.
Monroe přikývl a šel nás vyprovodit ke dveřím. "Budu čekat hovor."
Táta se jen zazubil a zamával na rozloučenou.
Vrátili jsme se do auta a rozjeli se v tichosti domů. Nikdo nic neříkal, nebylo to tím, že bychom si neměli co říct, ale právě naopak. Bylo toho tolik.
Nakonec jsem prolomila ticho. "Tati?"
"Ano, Chantelle?"
"Co se stane, když ostatní zjistí, kdo jsem."
"Buď se tě budou pokoušet zabít, nebo prostě utečou." odpověděl jednoduše.
"To je povzbudivé." Zamumlala jsem.
Takže se mě budou buď bát, nebo mě zabijí. "Tati…Co mám dělat?"
"Žít dál jako předtím." odpověděl. "Je to, to jediné, co můžeš dělat."
Chvíli jsem mlčela, než jsem se zeptala. "Děláš to i ty?"
Pomalu přikývl, "Teď je to mnohem jednodušší, když o tom ví Hank. Dřív to bylo mnohem těžší, musel jsem to před ním tajit."
To dávalo smysl. Tátu muselo ničit, neustálé přetvařování a lhaní svému parťákovi, který mu bezpochyby důvěřoval. Přijeli jsme domů a táta zastavil na příjezdové cestě. Mlčky jsme vystoupili a v tichosti se vplížili do domu. Naštěstí mamka stále spala.
"Tati, asi si půjdu lehnout. Uvidíme se ráno." řekla jsem a vyběhla po schodech do svého pokoje.
"To bude rozumný, dobrou noc, Chantelle."


***

Probudila jsem se časně ráno se smíšenými pocity. Vzpomínky na minulou noc kolem mě kroužily jako hejno vran a já najednou dostala hrozný strach, bála jsem se jít do školy, ale na druhou stranu jsem se nechtěla vzdát, nemohla jsem to, čím jsem, jen tak zamést pod koberec a dělat, že se nic neděje. Musela jsem se tomu postavit.
Vylezla jsem z postele, otevřela šatní skříň, která překypovala věcmi a vytáhla z ní tmavě modré džíny a vínové triko s dlouhými rukávy. Jakmile jsem se oblékla, vběhla jsem do koupelny a provedla ranní hygienu. Spěšně jsem si opláchla obličej, vyčistila zuby a pak už jen vzala řasenku a přejela s ní řasy. Už jsem byla na odchodu, když jsem si všimla mých neposedných vlasů. Trčely do všech stran a na to jsem se nemohla dívat, popadla jsem hřeben a pročísla jím mou rozcuchanou hřívu. Poté jsem je stáhla do culíku a seběhla dolů do kuchyně. Snažila jsem se chovat normálně. Už jsem nemusela přemýšlet o tom, kdo jsem, nebo co se to se mnou děje. Teď už jsem to věděla. Přešla jsem ke stolu a unaveně si hrcla na židli. Včerejší noc si vyžádala své. Byla jsem sice unavená, že bych nejradši zalezla zpět do postele a na nějakou školu se vyprdla, ale celkově vzato jsem se cítila připravenější a zároveň klidnější. Nyní jsem věděla, proti čemu stojím.
"Chantelle, jsi mezi živými?" ozval se mámin hlas, v němž byl náznak pobavení.
Zvedla jsem hlavu a ospale řekla. "Hmm? Co? Jo, jsem."
Nevypadala, že bych ji přesvědčila, ale nechala to plavat, za což jsem jí byla vděčná.
"Co chceš k snídani? Toasty?" Zeptala se a už vytahovala toastovač.
Pomalu jsem přikývla. "Jo, to zní dobře."
Během chvilky se v kuchyni objevil táta a věnoval mámě rychlou pusu na tvář, poté přešel ke mně a rukou mi rozcuchal vlasy.
"Tatííííí" zakňučela jsem a začala si své rozcuchané vlasy uhlazovat.
Věnoval mi úsměv a mrknutí, než popadl můj toast.
"Hej, ten byl můj." řekla jsem a sledovala ho přes svá přivřená víčka.
"Chceš odvézt do školy?"
"Jasně, díky" usmála jsem se a popadla druhý toast. Urychleně jsem ho zapila džusem a zašla pro svoji tašku do pokoje. Během chvilky jsem byla zpět. Rozloučila jsem se mamkou a následovala tátu k autu. Když jsme se rozjeli ke škole, táta se na mě podíval a řekl.
"Chantelle, prosím tě, mohla by ses zkusit chovat tak, aby ses do ničeho nenamočila? Teď, když víš, jak je svět nebezpečný?"
Věnovala jsem mu sladký úsměv. "Pokusím se, ale jen abys věděl, že potíže si obvykle vyhledávají mě, ne já je."
Pomalu zastavil před školou. "Snaž se je od sebe držet co nejdál, ano?"
"Provedu."Odpověděla jsem se smíchem, poté jsem vystoupila z auta a zamávala mu na rozloučenou. Pomalu jsem kráčela ke škole a po očku pozorovala tátovo auto, které se rozjelo směrem k policejní stanici.
"Chantelleeee" ozval se najednou hlas mé nejlepší kamarádky. Otočila jsem se za hlasem a spatřila dívku, která se ke mně řítila přes školní trávník.
"Ahoooj, Pipp." řekla jsem, když ke mně doběhla. Navzájem jsme se objaly, a společně vyrazily směrem ke škole. V hale bylo již několik studentek, které se vzájemně překřikovaly a každá chtěla říct o svých každodenních problémech a starostech. Ve většině případů řešily kluky, nákupy, kluky, školu, kluky, přátele a v neposlední řadě opět kluky. Chlapci se raději stáhli do ústraní a mluvili o fotbale a dalších klučičích záležitostech.
"Jaká byla noc? zeptala se Pipp, když jsme se prodíraly davem lidí.
Trhnutím jsem se zastavila a v hlavě mi to začalo pořádně šrotovat. Nemohla jsem najít východisko. Jak bych jí mohla říct pravdu. Nikdy by mi nevěřila a navíc by si myslela, že jsem blázen. Proto jsem na ni opatrně pohlédla a s úsměvem prohlásila.
"Pořád stejný a stále dokola."
"Stejný, takže nuda." odpověděla vesele jako vždy.
Pipp měla tmavé kudrnaté kadeře, které lemovaly její obličej. Její oči byly třpytivě zelené a vždy plné života a radosti. Škola měla začít za pět minut, takže jsme se ve spěchu odebraly k naší učebně. První hodinu jsme měly angličtinu, Bože jak ta mě nebaví. Vždycky u ní usnu. Vešly jsme do třídy a zaujaly svá místa. Okamžitě jsem si podepřela hlavu rukou a čekala na nudného profesora, který dorazil hned po zvonění. Pan Jacobs se posadil do svého křesla a spustil.
"Dobrý den třído, nebudeme se zdržovat a rovnou začneme. Dnes budeme hovořit o….."
Profesor to nestihl ani doříct a já se odebrala do svého světa.

Byla jsem zpátky v lese, utíkala jsem z Monroeova domu, pronásledována Löwenem. Běžela jsem hlouběji a hlouběji do lesa, a najednou jsem si někoho všimla. Běžel vedle mě a stále mě pobízel ke zrychlení.
Během chvilky mi dal najevo, že je před námi místo, kde se můžeme schovat. Já to místo neznala, ale dotyčný zřejmě ano a já mu věřila. Už jsme byli skoro u něj, když jsem ucítila naráz. Něco mě srazilo k zemi, stihla jsem se akorát otočit a pohlédnout do žlutých očí smrti. V ten moment Monroe zakřičel. "NICKU" A pak byla moje hlava pryč.


Leknutím jsem nadskočila. Chvíli jsem nevěděla co se děje, až poté mi došlo, že jsem usnula při vyučování a teď na mě všichni hledí. Na nic jsem nečekala a okamžitě vyrazila ze třídy. Slyšela jsem Pipp a profesora, kteří na mě volali, ale já jim nevěnovala žádnou pozornost. Běžela jsem ze školy dolů po silnici a narazila na místo, o kterém jsem věděla, že budu v bezpečí.

*************************************************************************************************************************************
Tak další kapitolka za námi. Moc prosím o komentáře. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama