Daughter of the Grimm - 4. kapitola

3. listopadu 2013 v 14:58 |  Daughter of the Grimm

Název: Daughter of the Grimm
Téma: Grimm
Autorka: Shayla
Překlad: Edith Lartell
Postavy: Chantelle Burkhardt, Nick Burkhardt, Monroe, Pipp a další
Děj: Nickovi a Juliette se narodila dcera, která zdědila geny po otci a je jí souzeno být Grimmem. Chantelle, je ale úplně jiný druh Grimma než její otec. Trápí ji sny, které se stávají skutečností. Jak se zachová, když ve snu uvidí umřít vlastního tátu? Zda, se dokáže postavit svému strachu a zachránit ho, to zjistíte v následujících kapitolách. :)

4. kapitola - Bolest a smutek

Těžce jsem dopadla na zem a vyrazila si dech. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala, hlava se mi točila z nedostatku kyslíku a já nebyla schopna v tomto momentě vnímat nic jiného než své tlukoucí srdce. Po pár vteřinách jsem přišla k sobě a uslyšela tátův ustaraný křik. Když jsem konečně nabrala vzduch do plic, obrátila jsem se za zvuky souboje. První, co jsem spatřila, byl Monroe, který bojoval s mužem v černé bundě. Nejprve mi na něm nepřišlo vůbec nic zvláštního, ale jakmile se neznámý otočil čelem ke mně, zděsila jsem se. Nebyl to člověk. Jeho obličej byl pokryt šupinami a v jeho žlutých očích žhnuly plamínky, plné nenávisti a zloby. Byla jsem jím tak zaujata, že jsem neměla nejmenší potuchy o osobě, stojící přímo za mnou. Zírala jsem na souboj, když mě najednou něco prudce uchopilo a rukou mi zakrylo ústa.
"Zdravím návnado…" Zašeptal neznámý hlas.
Po těle mi naskočila husí kůže a všechny chloupky na těle povstaly, neboť to znělo jako syčení hada. Neznámý mě zvedl ze země a pomalu odtahoval pryč. V tom okamžiku ve mně propukl nehorázný strach, nemohla jsem křičet, nemohla se vzpírat, můj protivník byl mnohem silnější. Mohla jsem jenom sledovat tátu a Monroea, jak se snaží skolit svého protivníka. Pak celý ten výjev zmizel, jakmile jsme zahnuli za husté křoví. S přívalem dalšího strachu jsem v sobě našla poslední zbytek odvahy a začala se kroutit a kopat kolem sebe. Na malou chvilku jsem se vymanila z mužského sevření, které stačilo dost dlouho na to, abych ze sebe vyrazila pronikavý výkřik. V mžiku mě opět sevřely silné paže protivníka a já ucítila šupinatou ruku na mých rtech. Neznámý mě dotáhl na kraj lesa, kde stálo staré velké auto. Když jsme k němu došli, zacpal mi pusu špinavým hadrem, ze kterého se mi dělalo opravdu zle a svázal mě provazem. Potom se usmál a podíval se na mě pohledem vražedného maniaka. V očích měl šílenství, nedokážu to jinak popsat. Trhla jsem sebou, jakmile se ke mně naklonil blíž a zastřeným hlasem řekl.
"Je mi potěšením být ve tvojí společnosti… dcero GRIMMŮ"
Vytřeštila jsem na něj oči. Nemůžou o mě vědět…nebo ano? Poté muž se smíchem zabouchl dveře auta a přešel na přední sedadlo na místo řidiče.
Několik málo minut jsem seděla spoutaná na zadních sedadlech, když se únosce napřímil a prohrábl si s povzdechem své černé vlasy.
"Kde jsi?" Zasténal.
Najednou se ozval výstřel. Z ničeho nic se objevil druhý muž a narazil na předek auta, převalil se přes kapotu a ve spěchu nasedl do auta.
"Jeď jeď jeď…" Zařval na svého kolegu, který okamžitě šlápl na plyn a auto se s trhnutím rozjelo.
Rychle jsem pohlédla do zadního okénka a uviděla svého tátu, jak běží za autem následovaný Monroem. Oba se tvářili velmi rozzuřeně. Věnovala jsem jim poslední zoufalý pohled, a jakmile auto zatočilo, ztratila jsem je z dohledu.
Jízda byla dlouhá, projížděli jsme různými ulice v Portlandu, než jsme zastavili před budovou, která vypadala jako nějaký starý opuštěný sklad. Přesně taková budova, jakou je možné vídat v hororech. Moji únosci vystoupili z auta a ten černovlasý otevřel zadní dveře. Jelikož jsem odmítala vystoupit, popadl mě, vytáhl z auta a odvlekl do budovy. Uvnitř bylo šero a na stěnách… můj bože….krev? Nemohla jsem to s přesností určit, jelikož byla viditelnost opravdu špatná. Procházeli jsme kolem nějakých strojů nebo alespoň to vypadalo jako tovární stroje. Pokračovali jsme dál skrz tu obrovskou halu, nakonec jsem zavřela oči a snažila se přesvědčit samu sebe, že to není pravda. Představila jsem si, že jsem zpátky v lese s tátou a Monroem. Tohle nemůže být pravda! A přesto byla. Vlekli mě nějakou temnou chodbou, dokud se před námi neobjevila plně osvětlená místnost, v níž seděl další muž. Jakmile mě přivlekli, muž se postavil a na tváři mu pohrával úsměv. Snažila jsem se na něj nehledět, ale něco mě přinutilo zvednout oči. Nehleděla jsem však na muže, ale na hada. Jeho kůži tvořily zeleno-šedé šupiny, oči měl žluté a nozdry mírně rozšířené. Byl to opravdu strašný pohled. Stvoření udělalo krok vpřed a přiblížilo se obličejem těsně k mému. Snažila jsem se být silná, zadržela jsem dech, ale jakmile vystřelil jeho hadí jazyk k mé tváři, lekla jsem se a propadla strachu. Během chvilky se narovnal a změnil svou podobu opět na lidskou.
"Takže, ty jsi dcera Grimma, jo?" řekl se smíchem a pohledl mi do očí. "No musím přiznat, že jsem čekal něco jiného, ale nevadí… návnada je návnada."
Ten muž se mi hnusil, mlčky jsem před ním postávala a rozhodla se, že budu hrát hloupou, třeba mě to udrží na živu. Nemůžou přeci s jistotou říci, že jsem Grimm… to není možný.
Zhluboka jsem se nadechla. "Já nejsem dcera žádného Grimma, ať už je to cokoliv. Jsem dcera policajta. A on si tě najde a zabije tě!" Řekla jsem vzdorovitě.
Muž se zasmál. "Bože, ona je úžasná…"
Jeho smích byl nepříjemný jako syčení hada. Vůbec se mi to nelíbilo. Ale musím zůstat naživu, dokud si pro mě táta nepřijde. A on přijde… on si mě najde….musí….
"Víš o své minulosti?" Zeptal se najednou.
"Co mám jako vědět?" Zeptala jsem se nevinně.
Muž se opět zasmál a naklonil se ke mně blíž. Tentokrát opět v podobě Wesena - hada.
"Pravdu o tvé rodině, o vaší minulosti, o vaší linii…"
Tvářila jsem se jako by se zbláznil, ale on se nenechal odradit a pokračoval ve svém proslovu.
"Tvoje rodina pochází z linie Grimmů. Z linie, která vyvražďuje můj druh! A teď za to zaplatíte…." Řekl hlasem plným hněvu.
Stála jsem tam jako opařená, jeho tón mě vyděsil a já nemohla myslet na nic jiného než na strach.
"Vezměte ji do cely." Zavelel najednou.
Popadly mě dvě hrubé ruce za podpaží a už mě vlekly chodbou dolů do sklepa. Všude byla tma, světlo dodávaly pouze svíčky, které se občas objevily podél stěn. Únosce zastavil před těžkými dveřmi, vší silou je otevřel a strčil mě dovnitř. Zakopla jsem a rázem se svalila na zem, on se pouze ušklíbl a pak za mnou dveře zamkl. Když mé oči přivykly tmě, rozhlédla jsem se po své cele. Byla malinká a měla jedno malé zamřížované okénko, které bylo asi osm metrů vysoko. Kolem mě se svíraly kamenné stěny, porostlé mechem a plísní. Bylo to strašné. Přitáhla jsem si kolena pod bradu a zavřela oči.

Běžela jsem mezi stromy snažíc se uprchnout před krvelačnou bestií, která mě už nějakou dobu pronásledovala. Monroe byl po mém boku a nutil mě běžet rychleji. Před námi se objevilo to pravé místo. Zaplnil mě pocit štěstí a úlevy. Už jsme byli skoro tam, když mě najednou bestie strhla k zemi a zabila.

Trhnutím jsem se probudila, vstala ze země a začala pochodovat od jednoho rohu k druhému. Když jsem si uvědomila, kde jsem. Opět jsem se svalila na zem a vložila tvář do dlaní. Kde jsi tati? Zašeptala jsem do prázdné místnosti, cítila jsem se jako malé děcko, které se nedokáže bránit. Po tváři mi začaly stékat první slzy. Kde jsi? Proč tu nejsi se mnou? Řekla jsem si opět. KLID Uklidni se. Táta tě má na prvním místě. Jen tě musí najít a to chvilku trvá. Uklidňoval mě druhý hlas. Každou minutou bude tady….
Uslyšela jsem rachot dveří. Pozvedla jsem hlavu a urychleně si setřela slzy. Nehodlám těm bestiím udělat radost. Jakmile se dveře otevřely, objevil se v nich jeden hadí stoupenec a vytáhl mě z cely.
"Ale copak? Vypadá to, že návnada plakala…."
Odvrátila jsem se od něj, ale to už mě táhl chodbou zpět do osvětlené místnosti. Když jsme vešli dovnitř, nespatřila jsem toho hnusného muže, ale tátu. Stál tam táta….je tady….a Monroe. Zděšeně na mě pohlédli. No není se čemu divit. Měla jsem rozcuchané a slepené vlasy od potu. Řasenka stékala díky slzám po tvářích a mé tělo bylo samá modřina a odřenina.
"Nech ji!" Zařval táta na šéfa příšer. Takhle rozzlobeného jsem ho ještě neviděla. Muž se pomalu zvedl ze židle a přešel ke mně.
"Chceš ji zpátky?" Zeptal se a zaryl své nehty do mého ramena. "Co když se jí u nás líbí?" Řekl s posměchem.
Táta udělal krok vpřed a Monroe se změnil.
"Ty, Blutbade! Jak můžeš stát na straně Grimma?"
"Moje rozhodnutí" zavrčel Monroe.
Nemohla jsem si pomoc a malinko se usmála. Táta přešel k jednomu z mužů a zadíval se mu do očí. "Necháte ji jít hned teď…"
Muž se ušklíbl a něco zabrblal. Musel mu říct něco, co se mému tátovi nelíbilo, jelikož ho táta okamžitě udeřil do obličeje a muž spadl na zem. Monroe byl v tom mžiku u mě a odstrčil hadího muže a započal s ním boj. Já se mezitím odplazila na bezpečnější místo, odkud jsem sledovala průběh boje. Nakonec velitel hadích mužů utekl. Jeden skončil v bezvědomí a další odmítal bojovat, jakmile to jeho šéf vzdal. Pomalu jsem se zvedla a běžela tátovi naproti. Vpadla jsem mu do náruče a plakala štěstím.
"Díky, že jsi přišel."
"Přišel jsem, jak jen to šlo." Řekl a přitiskl si mě pevněji k sobě.
Když uvolnil sevření, pohlédla jsem na Monroea a vpadla mu také do náruče.
"Díky…" Zašeptala jsem a vlepila mu pusu na tvář.
Přikývl a usmál se. Nakonec jsme všichni tři vyšli ze skladu a zamířili si to přímo k autu.
"Můžu se zeptat….jak jste mě tak rychle našli?"
Táta se podíval na Monroea a oba se začali smát.
"Co je? Čemu se smějete?" Zeptala jsem se zmateně.
"No víš…" začal Monroe ostýchavě."…sledoval jsem tvůj pach…je opravdu osobitý." Řekl a usmál se.
Na mém obličeji se vykouzlil velký úsměv.
"Díky…děkuju vám oběma."

*******************************************************************************************************************************
Chantelle v bezpečí, co vyvede příště? No uvidíme. Doufám, že se kapitola líbila. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tia Tia | Web | 30. března 2014 v 20:59 | Reagovat

WoW. Vyvíjí se to dobře :) Kdy bude další část? :O

2 Juliette Juliette | Web | 1. dubna 2014 v 22:15 | Reagovat

Děkuju, ani nevíš jak mě těší, že to konečně někdo začal číst :D další díl přidám zítra :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama