The Death is just beginning 2/2

7. dubna 2014 v 12:00 | Edith Lartell |  The Death is just Beginning

Tak máme tu druhou část povídky The Death is just beginning....snad se bude líbit. Budu moc ráda za komentáře.



O pár dní později

"Niku, nemůžeš za to. Byla to nehoda." uklidňovala svého staršího bratra Rebekah.
"Beko, to byl můj nápad. Nikdo nenese vinu víc než já. Kvůli mě je Henrik mrtvý, otec mě nenávidí a matka už 3 dny nepromluvila. A Elijah...ten..."
"Ten je stále tvým bratrem a bude ti stát po boku." ozval se hlas za nimi.
Nik s Rebekou se trhnutím otočili a spatřili svého bratra, který s úsměvem stál opodál.
"Elijahu" zvolala Bekah a běžela mu do náruče. Nik za ní jen hleděl, ale neřekl ani slovo. Pomalu vstal a čekal co se bude dít. Elijah pustil Rebeku a udělal několik kroků k Niklausovi. Chvíli na sebe hleděli, ale poté Elijah zvedl ruku a položil ji Nickovi na rameno. Nik se malinko pousmál a učinil to samé.
"Bratře" zašeptal.
Elijah se usmál. "Bratře."
Rebekah byla ráda, že její bratři opět drží pospolu. Chtěla je nechat o samotě, proto se neslyšně vzdálila a vydala se zpět do vesnice. Když se blížila k jejich domu uslyšela hlasy, které o něčem hlasitě debatovaly. Zcela neslyšně se přiblížila k domu, jako myška vklouzla dovnitř a schovala se za stoh slámy, jakmile to udělala, uslyšela otcův hlas.

***

"Musíme se umět bránit před těmi prašivými psi." řekl Mikael vážným tónem a pohlédl na Esther a poté na Ayanu.
"Prosím Ayano, musíš nás učinit silnějšími, než vzejde další úplněk." dodal.
"Ne, je to zločin proti přírodě, to nemůžu udělat. Už tak jsme ztratili víc než dost." odvětila Ayana pevným hlasem.
"Ayano, víc už ztratit nemůžeme, duchové nám mohou pomoci, mohou ochránit naše děti." vložila se do toho Esther.
"Copak to nevidíš, je to zkouška Esther, duchové se proti nám obrátí, jestli něco takového uděláme a toho nechci být součástí." a s těmito slovy odešla z chatrče.
Mikael za ní nevěřícně koukal, nemohl uvěřit, že jim odmítla pomoci. Pomalým pohybem se obrátil ke své ženě.
"Jestli je můžeš zachránit....udělej to...je to na tobě." řekl a položil ji ruku na rameno.
Esther pomalu přikývla a pohlédla Mikaelovi do očí.

***

Rebekah zrychleně dýchala, neměla ponětí, co chtějí její rodiče udělat, ale srdce jí říkalo, že nic dobrého. Rozhodla se varovat své bratry. Zcela neslyšně vylezla ze svého úkrytu a proplížila se ven. Jakmile byla za domem, dala se do běhu. Hnala se přes louku co jí nohy stačily, ale bratry nikde neviděla. Určitě se šly projít. Ale kam, to Rebekah neměla ani ponětí. Rozhodla se propátrat lesní mýtinu. Po několika minutách doběhla ke skalám, kde její bratři seděli na velkých kamenech a o něčem rozprávěli.
"Elijahu, Niku" zvolala na ně zdálky a mávala, aby si jí všimli. Oba chlapci pozvedli hlavu a nechápavě se zadívali na řítící se Rebeku.
"Copak hoří?" zeptal se Niklaus a pomalu se sesunul z kamene dolů. Elijah ho následoval a pozorně při tom sledoval uřízenou sestru.
"Co se děje?" zeptal se, když před ním Rebekah zastavila.
"Šla jsem domů a....a..." zalapala po dechu a chytla se za bok.
"V klidu se vydýchej, potom nám to řekni." řekl s klidem Elijah, za to Nik vypadal, že každou chvíli pukne nedočkavostí.
"Šla jsem domů, a slyšela rozzuřené hlasy. Otec s matkou přesvědčovali Ayanu, aby provedla něco jako kouzlo." řekla s neklidem.
"Jaké kouzlo?" reagoval okamžitě Nik.
"Nevím, chtějí nás ochránit, chtějí abychom se uměli bránit před vlky." vyhrkla Bekah.
"Nevěřím, že by nám chtěli nějak ublížit." vložil se do toho Elijah. "Přeci jenom jsou to naši rodiče a jestli nás chtějí ochránit, nevidím v tom nic podezřelého."
"Elijahu, přesvědčovali Ayanu a ta je odmítla. Proč by to dělala, kdyby to nebylo nebezpečné." řekla jejich sestra spěšně.
Oba chlapci se nad tím zamysleli.
"Co budeme dělat?" zeptala se najednou blondýnka a těkala očima z jednoho bratra na druhého.
"Nebudeme dělat nic, dokud nezjistíme, co přesně chtějí udělat." řekl Elijah a chytl svoji sestru za ruku. Klaus na tím jen zavrtěl hlavou a dál hloubal ve vlastních myšlenkách.
"Pojďme, za chvíli se stmívá a jestli nebudeme do setmění doma, otec se zblázní." zašeptal Elijah při pohledu na západ slunce. A tak všichni tři vyšli směrem k vesnici, kráčeli mlčky bok po boku.
Když dorazili do vesnice, byla téměř tma. Nejistě se přiblížili k jejich domu, kde se svítilo. Elijah vešel opatrně dovnitř, za ním Rebekah a na konec Niklaus. Když vešli, uprostřed místnosti plápolal oheň a za ním stály dvě postavy.
"Můžete mi vysvětlit, kde jste se všichni courali?" zeptal se rozzlobeně Mikael.
"Omlouváme se otče my jeno...." ale Mikael nenechal Elijaha dokončit větu.
"Nic, neříkej. Pojďte." Všichni sourozenci přistoupili blíž. Nechápavě hleděli na otce, který každému podal jeden pohár s červenou tekutinou.
"Co je to?" zeptala se Rebekah.
"To je víno zlato." ozvala se jejich matka. "Je na čase přestat truchlit a znovu žít." řekla a pozvedla pohár.
Všichni tři se po sobě podívali a poté nedůvěřivě pohlédli na červenou tekutinu v pohárech.
"Tak na život beze strachu." řekl Mikael a také nadzvedl pohár. Rebekah pomalu přitáhla pohár k ústům, zprvu váhala, ale jakmile viděla Elijaha, který již polkl první lok. Napila se také. Klaus zprvu poháru taky moc nevěřil, ale jakmile pohlédl na svou matku, která lehce přikývla, obrátil i on pohár dnem vzhůru. Když dopili odložili své poháry a nejistě po sobě koukali.
"Odpusťte nám to, ale je to pro vaše dobro." řekla jejich matka a odvrátila se od svých dětí. Nik, Elijah a Rebekah nechápali o čem mluví, ale jakmile k nim přistoupil Mikael, pochopili. Bylo však pozdě. Mikael bodl svou dceru do břicha, ta bolestí vykřikla a zhroutila se k zemi. Bratři nejprve zkoprněle zírali na otce, než jim došlo, co udělal. Nik neváhal a vrhl se na něj, Mikael byl však silnější a jedním pohybem bodl Niklause. Když se Mikael otočil, spatřil Elijaha, který se skláněl nad tělem své mrtvé sestry. Měl slzy na krajíčku. Jakmile spatřil otce, postavil se k němu čelem.
"Proč otče?"
Mikael k němu udělal jeden krok a položil mu ruku na rameno.
"Neboj, je to jen pro vaše dobro..." a jen co to dořekl, prudce zarazil svůj nůž do synova těla.

O pár hodin později
Rebekah pomalu otevřela oči. Ležela na podlaze a pod ní byla kaluž krve. Při pohledu na tu železitou červenou tekutinu si vzpomněla, co se stalo. Instinktivně si přitiskla dlan na břicho, ale nenahmatala nic, kromě roztržených šatů a červené skvrny. Její kůže byla neporušená a zahojená. Pomalu obrátila hlavu a spatřila Nika, který také ležel na podlaze. Všimla si, že se mu nepatrně zachvěly víčka, pomalu otevřel oči a pohlédl na sestru.
"Rebeko...co?"
"Niku já..." V tom ale do místnosti vletěl Mikael s nějakou dívkou. Prudkým pohybem ji strhl k zemi, přímo před Rebeku a rozříznul jí zápěstí. Během vteřiny se z dívčiny ruky začala řinou hustá krev.
"Dělej Rebeko, pij." Blonďatá dívka nechápala, co tím otec myslí, ale jakmile jí oči sklouzli na červenou tekutinu, přepadl jí nesnesitelný hlad. Pomalu se přiblížila svými rty k dívčinu zápěstí, když v tom ji zarazil Nikův řev. "Nědělej to."
Mikael po něm šlehl nenávistný pohled a obrátil se zpět na svou dceru. "No tak Rebeko, pij." Dívka bojovala se svým hladem, ale jakmile otec znovu zařval, už neudržela svou touhu na uzdě a zakousla se. Byla překvapena, jak moc je krev dobrá, pro jednu kapičku by od této chvíle udělala cokoli na světě. Jakmile se odtrhla, zavalila ji vlna velké energie, cítila v sobě sílu a nepřemožitelnost.
"Vidíš moje malá, smrt je jen začátek." zašeptal Mikael Rebece a pomalu se obrátil na Niklause.


Konec
**************************************************************************************************************************************
Tak co tomu říkáte? Libíla se vám jednorázovka?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wer Wer | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 19:29 | Reagovat

Bolo to krásne. Plánuješ ešte podobné jednorazovky?

2 Juliette Juliette | Web | 12. dubna 2014 v 21:37 | Reagovat

[1]: Děkuju, moc si toho vážím. :) abych pravdu řekla, ještě jsem o tom nepřemýšlela, tahle mě napadla čirou náhodou :) uvidíme, jestli mě Múza časem zase nakopne :)

3 Anička Anička | 24. června 2014 v 23:44 | Reagovat

Pane jo, vážně úžasný... byla by pravděpodobná další část? :-) miluju povídky z historie...

4 Juliette Juliette | Web | 25. června 2014 v 17:43 | Reagovat

[3]: Jsem moc ráda, že se ti povídka líbila. Ráda bych napsala další povídky z historie původních, ale tak nějak nemůžu na nic přijít...třeba mě časem zase něco napadne :)

5 Anička Anička | 25. června 2014 v 22:21 | Reagovat

já měla takových nápadů, sice jsem si do toho pár věcí přimyslela, ale nevadí :-D
bohužel nějak nebyl čas :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama