Daughter of the Grimm - 6. kapitola

24. června 2014 v 10:05 |  Daughter of the Grimm

Název: Daughter of the Grimm
Téma: Grimm
Autorka: Shayla
Překlad: Edith Lartell
Postavy: Chantelle Burkhardt, Nick Burkhardt, Monroe, Pipp a další
Děj: Nickovi a Juliette se narodila dcera, která zdědila geny po otci a je jí souzeno být Grimmem. Chantelle, je ale úplně jiný druh Grimma než její otec. Trápí ji sny, které se stávají skutečností. Jak se zachová, když ve snu uvidí umřít vlastního tátu? Zda, se dokáže postavit svému strachu a zachránit ho, to zjistíte v následujících kapitolách. :)

6. kapitola - Přiznání

"Monroe, mluv. Řekni mi všechno, co víš." řekla jsem důrazně, jakmile jsme zastavili před malým krámkem s kořením. V tomto krámku Monroe pracoval spolu s Rosalie, nebyla to však jeho jediná práce. Monroe byl převážně hodinářem. Opravoval všechny možné druhy hodin.
Monroe se na chvíli odmlčel a než vystoupil z auta, dodal "Řeknu ti to uvnitř. Lehce jsem přikývla a rozhlédla se kolem. Malinko jsem znervózněla, nechtěla jsem, aby mě a Monroea někdo viděl. Nemuselo by to dopadnout nejlíp. Zvláště pro Weseni, kteří znali mého otce. Monroe rychle odemkl dveře obchodu a během chvilky jsme byli uvnitř. Na nic nečekal, okamžitě zabouchl dveře a zamkl na dva západy, teprve když si byl jistý, že nás nikdo nesleduje, obrátil se čelem ke mě a hlasitě vydechl. "Chceš si sednout?" zeptal se a kývl k zadní části obchodu.
"Ne, já chci vědět, co se děje!" odpověděla jsem s rukama v bok.
"V tom případě se musíš posadit...." řekl a namířil si to do zadní části obchodu. Na nic jsem nečekala a následovala ho stejným směrem. Když si sedl na jednu ze židlí, pohlédl na mě. Stála jsem naproti němu se zkříženýma rukama na prsou. Monroe kývl k protější židli a já s povzdechem se na ni posadila. "No tak, vysvětlíš mi už konečně, co se děje?"
"Pamatuješ si, jak tvoje máma byla před měsícem v kómatu?"
"Jo, ale co to má společného s...."
Monroe mě přerušil a pokračoval. "Tvou mámu dostalo do kómatu kouzlo. Já, tvůj táta a Rosalie jsem se ze všech sil snažili najít pro ni lék...ale neexistoval. Když jsme byli s hledáním v koncích, tvoje matka se najednou z ničeho nic probudila."
"Vzpomínám si" řekla jsem zamyšleně. "Lékaři říkali, že je to zázrak!"
Monroe přikývl a uhnul pohledem. "Nebyl to zázrak, který ji probudil. Byla to magie."
Šokovaně jsem na něj pohlédla. "Co...co tím myslíš?" zakoktala jsem.
Blutbad si povzdechl. "Myslím tím, že tvoje máma se neprobudila jen tak, byla k tomu v podstatě donucena....nebo spíše zachráněna." na chvíli se odmlčel a zavrtěl hlavou. "Hele, nedokážu ti to vysvětlit, je to moc složité."
Seděla jsem na židli jako přikovaná a zírala na špičky svých bot. Snažila jsem se vstřebat všechny informace, které mi tu Monroe řekl. Stejně jsem to, ale nechápala. "Monroe, já to nechápu, co to má společného s princem a tím, že se moje máma do něj zamilovala?"
"Všechno!" řekl a vyhodil rukama do vzduchu. "Má to co dělat se vším, Chantelle poslouchala jsi mě vůbec?"
Asi mi to pomalu začalo docházet. "Takže mi tvrdíš, že moji mámu probudil princ?"
"Jo přesně tak." řekl Monroe a hleděl mi do očí.
"Ale jak to udělal?" zeptala jsem se.
Monroe se na malou chvíli odmlčel a prohrábl si vlasy. "No, jednoduše řečeno....Políbil ji." řekl nervózně.
Byla jsem ohromena, moje máma a princ? Nemohla jsem tomu uvěřit, vždycky jsem si myslela, že miluje jedině mého tátu...můj svět se začal pomalu tříštit na malé kousíčky a já jen myslela na to, jak to všechno napravit.
Když Monroe viděl, mé pochybnosti ohledně matky, dodal. "Chantelle, jsou posedlí kouzlem. Nemůžou za to. Ve skutečnosti ani nevědí, co dělaj."
"Jak jsi to....no jak jsi to zjistil." zašeptala jsem nepřítomně.
"No několikrát sem přišel muž a vyptával se na posedlost a na její léčbu. Požádal mě o pomoc. Řekl jsem mu, že musí dorazit i s dívkou, pokud se z toho chtějí dostat. Muž jen kývl a zmizel. Po několika dnech se opět objevil, ale nebyl sám. Byla s ním tvoje matka. Když jsem to zjistil, musel jsem něco udělat."
"A ty víš, jak je z toho dostat?"
"Možná ano, ale bude to dlouhý a složitý proces." řekl smutně.
"Dobře, ale teď musíme najít způsob, jak zachránit tátu, vzpomínáš? To je teď důležitější"
Na chvilku se odmlčel a zadíval se na stůl, který stál hned vedle mě. "Neříkej mu to, dobře? Nemusí to vědět hned."
Pomalu jsem přikývla a Monroe se postavil. "No, teď se musím vrátit do obchodu, měl bych mít otevřeno, kdyby Rosalie zjistila, že ztrácím zákazníky, byla by naštvaná."
"Kdy se vrátí?" zeptala jsem se ho, když si to mířil směrem do obchodu.
"Doufám, že brzy." řekl a ztratil se za rohem.
S povzdechem jsem zůstala stát na místě. Ach jo, víc starostí, to je přesně to, co zrovna nepotřebuju! Rozhodla jsem se, to neřešit, dokud to Monroe nedá do pořádku. Třeba se to táta ani nedoví. Doufala jsem, že neříct to, byla ta nejlepší věc, jakou jsem pro něj mohla udělat.

************************************************************************************************************************************
Tak jsme téměř v polovině příběhu. Moc prosím o komentáře, stále jich je velmi málo. :) Věřím, že se polepšíte :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama