He is your first love, I intend to be the last - 10. kapitola

9. září 2014 v 22:54 | Juliette |  He is your first love, I intend to be the last



Téma: The Vampire Diaries/ The Originals
Čas: Krátce po tom, co se Caroline rozešla s Tylerem
Páry: Klaus/Caroline
Děj: Caroline se rozešla s Tylerem a zčernal pro ni celý svět. Snaží se, ale zapomenout na svou lásku a žít dál. Zapíše se tedy do školního programu, z něhož vyberou pár studentů a pošlou je studovat do svých partnerských škol. Když vyberou Caroline, má z toho nesmírnou radost a už se nemůže dočkat až pozná nové lidí a nové prostředí. Jak se ale bude tvářit až zjistí, že jí škola posílá na univerzitu do vzdáleného New Orleans?


Poznámka: Moje první Klaroline povídka, tento pár jsem si dost zamilovala, a proto jsem se rozhodla zkusit o nich něco napsat. Doufám, že se vám bude povídka líbit a zanecháte nějaké komentáře. Juliette



10. kapitola


Pohled Caroline:

Letadlo pomalu vzlétlo a já zavřela oči. Od té doby, co jsem podepsala ten kus papíru, jsem musela přemýšlet, zda jsem udělala dobře, zda jsem se neunáhlila. Teď jsem mohla sedět s Elenou na hodině historických věd a nemusela se trápit, tím zda mě najde. Přeci jenom MU nic neunikne, zvláště ne já. Zatraceně, co jsem si myslela?! Že pojedu na jinou školu a všechno bude v pohodě?
"Caroline?" drkl do mě někdo a já byla nucena otevřít oči. Pohlédla jsem na Willa, který seděl hned po mém boku a vyděšeně na mě koukal. "Jsi v pořádku?"
Nejdřív jsem nechápala o čem mluví, ale poté jsem si všimla svých rukou, které pevně svíraly kožené opěradlo letadla. Držela jsem je tak pevně, že mi z toho zbělaly kloubky.
"Jasně, jen nemám ráda vzlétání." řekla jsem s úsměvem, i přesto, že to nebyla pravda. Povolila jsem stisk a pohlédla z okna. Město pod námi zmizelo a nahradily ho sněhové bílé obláčky.
"Těšíš se na novou univerzitu?" zeptal se Will po chvíli ticha. Odvrátila jsem pohled od okýnka a zahleděla se mu do očí. "Jasně, bude to sranda." řekla jsem, ale sama jsem tomu moc nevěřila.

Pohled Klause:

Seděl jsem v křesle a popíjel whisky. Posledních pár dní jsem měl celkem napilno, ale teď po dlouhé době byl v New Orleans konečně klid. Jedna z nejmocnějších čarodějek byla pod drnem vlastně většina z nich, rád bych řekl, že je to díky mě, ale bohužel i díky Marcelovi a Elijahovi. Společně jsme potlačili čarodějnický odpor. Díky Hayley máme pod kontrolou i vlkodlaky, kteří se usadili nedaleko New Orleans. A co se týče lidí... ti jsou moc slabí na to, aby nás mohli nějak ohrozit. Zkrátka vše je jak má být.
"Ty se usmíváš?" řekl po chvíli hlas, vycházející ode dveří. Pootočil jsem hlavu a spatřil svého drahého bratra Elijaha.
"Jistě, mám pro to mnoho důvodů." odvětil jsem a napil se whisky.
"Nezapomeň, že není všem dnům konec, Niklausi. Čarodějky nebudou pod kontrolou věčně a co se týče vlkodlaků, jsou v klidu jen díky Hayley, ale co se stane až ji přestanou tolerovat? A navíc se mi nelíbí, že ji necháváš v té zátoce. Není tam v bezpečí. Měla by tu být s námi"
Pomalu jsem vstal a udělal několik kroků k Elijahovi. "Milý bratře, zkus se chvíli zastavit a nadechnout. O čarodějky se postará Marcel se svými lidmi. " řekl jsem a položil mu ruku na rameno. "A co se týče naší vlkodlačí maminy, mám pocit, že ji střežíš víc než je třeba." zašeptal jsem mu do ucha a poplácal po rameni.

Pohled Caroline:
"Caroline probuď se." řekl Willův hlas a po chvíli jsem cítila, jak se mnou zatřásl. Musela jsem usnout, pomalu jsem otevřela oči a zjistila, že jsem opřená o Willovo rameno. Urychleně jsem sebou cukla a nervózně pohlédla z okna. "Už jsme tady?" zeptala jsem se, aniž bych se na něj podívala.
"Jo, už jsme tady." řekl se smíchem. Letadlo pomalu přistálo, a já se musela zhluboka nadechnout. Tak a je to tady, pomyslela jsem si. Co se má stát, to se stane. Zvedla jsem se ze sedačky a kráčela za Willem. Když jsem vystrčila hlavu ze dveří letadla, ovál mě teplý větřík. Jsem tady. Jsem v New Orleans. Spolu s Willem jsme sešli schody a přidali se ke skupince spolužáků. Během hodinky jsme se dostali k našim zavazadlům a společně vyrazili před budovu letiště, kde na nás měl čekat mikrobus.
"Jste nervózní?" zeptala se jedna ze spolužaček, myslím, že se jmenovala Emily.
"Měli bychom snad být?" zeptal se kluk stojící vedle Willa.
"Já myslím, že trochu jo, přeci jenom nová univerzita a noví lidé." odvětila Adalind s ruměncem ve tváři.
"Určitě si to tu užijeme." řekl Will a s úsměvem na mě pohlédl.
"Hele není to náš odvoz?" zaječela Emily vzrušeně a ukázala na malý šedivý mikrobus s nápisemUniversity of New Orleans.
"Jo, to bude pro nás." přitakala jsem a sebevědomým krokem si to namířila k autobusu. Ostatní mě následovali.
Jeli jsme asi 40 minut, než jsme se dostali před budovu university. Byla to zrenovovaná budova, která vypadala poměrně moderně. Autobus zastavil přesně před kovovými vraty a my se jeden po druhém soukali ven. Před branou na nás čekala nějaká dívka, zřejmě jedna ze studentek. Byla to malá hubená černovláska s tmavě zelenou sukní a bílým topem.
"Vítám Vás na naší univerzitě, jmenuji se Alexandra Cirmonová a provedu vás po škole a následně vás zavedu do pokojů." sotva to dořekla, otočila se na podpatku a kráčela směrem k budově. Musím říct, že to byla opravdu vyčerpávající prohlídka. Protáhla nás všemi možnými studovnami, viděli jsme knihovnu, universitní sportoviště a mnoho dalšího. Na jednu stranu jsem se těšila, až se sama budu procházet po škole a na druhou jsem chtěla zalehnout do postele a spát. Naše skupinka v čele s Alexandrou mířila ke kolejím, kde jsme měli přespávat. Postupně nás zařazovala do pokojů, dokud jsme nezůstali jen já a Will. Došli jsme až na konec, když poukázala na předposlední dveře.
"William Bay." zeptala se a zvedla oči od seznamu, který držela v ruce. "Tady je tvůj pokoj. A Caroline Forbesová, ty máš pokoj přímo naproti."
"Děkuju." řekla jsem a mile se na Alexandru usmála.
"Nemáš zač. Kdyby jste cokoli potřebovali, vaši spolubydlící vám jistě rádi poradí. Sami se nabídli, že propůjčí pokoje studentům z jiných škol."
"Dobře." řekla jsem jako odpověď a zaklepala na dveře svého budoucího pokoje.
"Dále." ozvalo se za nimi a tak jsem vstoupila. Nasadila jsem milý a přátelský úsměv. Když jsem otevřela dveře, pohlédla jsem na dívku, které dosud seděla na posteli a hleděla mým směrem.
"Ahoj...jsem Caroline." řekla jsem celkem sebevědomě a natáhla k dívce ruku. Byla velmi sympatická, měla tmavší pleť a kudrnaté hnědé vlasy. Její oči měly barvu čokolády. Dívka neváhala, okamžitě vstala z postele a vyšla s nataženou rukou ke mně.
"Ahoj, jsem Hannah." řekla přátelsky a stiskla mou ruku. Jakmile se mě dotkla, vytřeštila na mě oči a zatajila dech.

***************************************************************************************
Tak po dlouhé době opět pokračování Klaroline. Určitě jste si všimli, že jsem malinko pozměnila styl psaní. Chtěla jsem si vyzkoušet jaké to je psát z pohledu někoho a musím se přiznat, že se mi to psalo o něco lépe. Co myslíte? Budu moc ráda, za vaše názory :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | 10. září 2014 v 20:18 | Reagovat

Moc se ti to povedlo! Nevadí mi změna pohledů, vím, že se to píše líp a někdy je to i přehlednější! :-) Jsem zvědavá, kdy se Klaus dozví o Caroline. A taky, jak bude Car vycházet se svojí spolubydlící... Přijme ji? Nebo ji bude odsuzovat? Těším se na pokračování, opravdu mě to zajímá! :D ;-)

2 Lenka Lenka | 10. září 2014 v 20:21 | Reagovat

jeej :) konečne :) velmi pekná časť -- -som zvedavá ako Klaus zareaguje na Caroline ;-)

3 Juliette Juliette | Web | 11. září 2014 v 13:46 | Reagovat

Moc vám holky děkuju za komentíky. Další kapitolku přidám dnes pozdě večer :) doufám, že se vám povídka bude líbit i nadále :)

4 Zuza Zuza | 11. září 2014 v 23:25 | Reagovat

Vážně moc pěkné :)

5 Erin Erin | 15. září 2014 v 9:03 | Reagovat

perfektní - že by Caroline bydlela s čarodějkou ?! :-D  :-D  :-D  :-D

6 Juliette Juliette | Web | 21. září 2014 v 13:14 | Reagovat

[5]: :D :D máš mě přečtenou :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama