Epilog - Shledání

28. ledna 2016 v 18:49 | Edith Lartell |  When The Lights Go Out

Název: When The Lights Go Out
Autor: Edith Lartell
Téma: The Walking Dead
Čas: 2. série (děj upravený)
Postavy: Edith Partell (Edita Partellová), Daryl Dixon, Paul Telly, Rick Grimes a jeho skupina, Hershel a jeho dcery, Joe a jeho banda
Páry: Edith/Daryl
Děj: Mladá, veselá a bezstarostná studentka Edith se vrací po půl roce stráveném na americkém kontinentě zpět domů do Evropy. Její let je ale náhle zrušen kvůli epidemii a jí nezbývá nic jiného než zavolat svému příteli Paulovi. V tuto chvíli ještě netuší, že šířící se nemoc není obyčejná chřipka, ale zákeřný virus, který přeměňuje lidi v chodící mrtvoly, toužící po čerstvém mase. Dokáže v novém světě bojovat o svůj život? Ve světě, kde platí pouze jediné pravidlo: Zabij, nebo budeš zabit.
Poznámka: Tak se po dlouhé době opět ozývám a přináším vám poslední díl povídky When The Lights Go Out. Moc se omlouvám, za dlouhou pauzu, ale měla jsem zase problémy s internetem. Bylo to peklo :D No a co říct k této části? Možná jen, že jsem to dávala dohromady opravdu dlouho, na rovinu říkám, že s touto částí jsem spokojena asi nejméně. Nevěděla jsem, jak povídku zakončit, ale pak jsem si řekla, že jestli napíšu druhou řadu, tak na tomhle konce až tak nezáleží... důležitější bude úplný konec téhlé povídky :) No snad se vám to bude alespoň trošičku líbit... :)


Epilog

Slunce pomalu vycházelo a zabarvovalo oblohu do několika odstínů růžové barvy. Seděla jsem na zadním sedadle auta spolu s Glennem a zírala ven na tu nádheru. Bylo až nemožné, jakou krásu svět ukrýval, i přes to, že lidská rasa začala pomalu ale jistě umírat. Smrt na nás čekala na každém kroku a my jsme se jí buď postavili nebo jí rozevřeli svou náruč a došli tak možná klidu. Přitáhla jsem si Darylovu vestu blíže k nahé hrudi a opřela hlavu o boční okénko. Na malou chvíli jsem zavřela oči, ale jen co jsem to udělala, krása světa zmizela a já se ocitla opět ve srubu. Hleděla jsem do tváře tomu bastardovi, který se mě dotýkal a líbal mě proti mé vůli. Zprudka jsem otevřela oči a snažila se zklidnit své tlukoucí srdce. Na tohle člověk jen tak nezapomene. Stále jsem cítila jeho doteky, jeho odporné rty a co bylo nejhorší, nemohla jsem s tím nic dělat. Zatnula jsem zuby a snažila se nevypustit slzy, které mě začaly štípat v očích.

Pohled Daryla
Hleděl jsem před sebe a snažil se nás odvézt zpět k ostatním, kteří na nás jistě netrpělivě čekali na dálnici. V autě vládlo ticho. Maggie seděla po mém boku a mlčky hleděla před sebe. Zvedl jsem hlavu a pohlédl do zpětného zrcátka, abych zjistil, jak jsou na tom ti vzadu. Glenn si rukou podepíral hlavu a tupě hleděl ven z okna. Pak jsem si zrcátko poupravil, abych viděl na Edith. Seděla schoulena a hlavu měla opřenou o sklo. Věděl jsem, že to není dobré. Takovouhle jsem ji neznal. I přesto, že jsme spolu zažili víc než dost, jsem věděl, že tohle nepřejde jen tak. A kdo by se jí divil. Pevně jsem sevřel volant a na malou chvíli pocítil nutkání se tam vrátit a rozkopat tomu parchantovi držku. K čemu by to ale bylo. Teď už je stejně mrtvý a čas tím bohužel nevrátím. Mohl jsem jen doufat, že se z toho Edith časem dostane.

Pohled Maggie
Seděla jsem na sedadle spolujezdce a zírala před sebe. Měla jsem obrovskou radost, že jsme Glenna našli, bohužel radovat jsem se nemohla. S ohledem na to, co se stalo Edith. Nebyla jsem pitomá, abych si nedomyslela, co se v tom srubu stalo. Navíc jsme stále nevěděli jestli je těhotná. Trochu jsem pootočila hlavu a letmo pohlédla na Daryla. Nedokázala jsem si ani ve snu představit, co se bude dít, jestli vážně čeká jeho dítě. Jak asi bude reagovat? Odvrátila jsem hlavu od řidiče a opět pohlédla před sebe. A jak se o to malé budeme starat? Sakra a jde to v tomhle světě vůbec?

Pohled Glenna
Podpíral jsem si hlavu a hleděl z okna. Pozoroval jsem okolní les, ale myšlenkami jsem byl stále ve srubu. Nemohl jsem dostat z hlavy Edithin křik. Ta vzpomínka mě trhala na kousky a já si mohl jenom vyčítat, že jsem neudělal víc. Opatrně jsem se odtrhl od okénka a pohlédl na ni. Seděla ke mě pootočena zády a hlavu měla opřenou o sklo. Chtěl jsem jí pomoci, ale nevěděl jsem jak. Prožila si peklo, ze kterého nebylo úniku, mohl jsem jen doufat, že čas všechno zahojí. Odtrhl jsem od ní svůj pohled a vrátil se opět ke svému výhledu. Les začal řídnout a auto najelo na nájezd, který vedl k dálnici. Pomalu jsme projížděli kolem stojících vraků, dokud jsme se neocitli před karavanem.

Pohled Beth
Opírala jsem se o červené vozidlo a pozorně sledovala dálnici. Slunce pomalu vycházelo a svými paprsky rozpalovalo červenou kapotu pode mnou. Bylo zvláštní jen čekat a nic nedělat. Jen čekat a doufat, že se vaši milovaní vrátí v pořádku. Ještě nějakou chvíli jsem mžourala proti slunci a tiskla v ruce kožený náramek od své sestry, když tu najednou se v dáli něco zalesklo. Pozvedla jsem nyní obě ruce a dala je před obličej, abych lépe viděla. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že je to přijíždějící auto.
"Hej lidi, někdo sem jede." vykřikla jsem a slezla z kapoty. Během chviličky u mě byli i ostatní.

Pohled Dale
Slezl jsem z karavanu a pohlédl směrem, kterým Beth ukazovala. Pozvedl jsem dalekohled, abych se přesvědčil, že jsou to opravdu oni.
"Máš pravdu. Jsou to o ni." řekl jsem zvesela a pohlédl na Hershela, který se objevil po mém boku.

Pohled Hershela
Vyškubl jsem dalekohled Daleovi a zahleděl se do dáli. Když jsem viděl na předním sedadle svou dceru, vydechl jsem úlevou.
"Je v pořádku." informoval jsem Beth a mírně se usmál.

Pohled Carol
Vyšla jsem z karavanu a připojila se k ostatním. Hleděla jsem na přijíždějící auto a doufala, že jsou všichni v pořádku. Pak jsem si ale vzpomněla na to dítě. A má radost byla ta tam. Nedokázala jsem to pochopit. Vlastně jsem si to nechtěla spíš připustit. Právě díky tomu dítěti o Daryla přijdu zcela určitě. Budu ta poslední osoba na kterou bude myslet. Najednou jsem pocítila samotu, která se mi zarývala hluboko do srdce.

Pohled Lori
Stála jsem po boku svého manžela a sledovala auto, které zastavilo jen kousek od nás. Vypadalo to, že jsou všichni v pořádku, teda alespoň na první pohled. Přitáhla jsem si Carla blíže k sobě a sledovala jak naši lidé postupně vylézají. První vyskočila z auta Maggie, která se prohnala kolem nás a objala svou sestru a otce. Bylo krásné je vidět všechny pohromadě. Pak vystoupil Glenn a kývl nám na pozdrav. Stála jsem tam a pozorovala zbytek. Daryl stále seděl v autě, jako by se rozhodoval, zda má vylézt nebo ne a Edith, ta seděla hned za ním.

Pohled Ricka
Stál jsem vedle Lori a hleděl na auto. Přesněji řečeno na všechny v něm. Maggie vyskočila jako první a rozeběhla se ke své rodině. Pak z auta vylezl Glenn, který nám kývl na pozdrav. Nevypadal zrovna nejlépe. Měl modřiny po celém obličeji a jedno oko dokonce podlité krví. Udělal jsem několik rychlých kroků a položil mu ruku na rameno.
"Vítejte zpátky." řekl jsem, ale Glenn jen tupě přikývl. Něco se muselo stát, usoudil jsem z jeho reakce a pak pohlédl na Daryla, který stále ještě seděl na sedadle řidiče a vypadal zamyšleně.
"Co se stalo?" položil jsem otázku, ale Glenn na ni zřejmě nechtěl odpovědět. Jen zakroutil hlavou a vydal se za Maggie. Tak co se sakra stalo? Ptal jsem se sám sebe a znovu pohlédl na Daryla, který se konečně rozhodl vystoupit. Na malý moment zvedl pohled a podíval se na mě. Z jeho výrazu jsem vyčetl, že o tom nechce mluvit. Přikývl jsem a pak jedním okem pohlédl na Edith, která stále seděla na zadním sedadle a tiskla k sobě jeho vestu.

Pohled Edith
Za žádnou cenu jsem nehodlala z toho auta vystoupit. Nestála jsem o jejich soucitné pohledy a utěšující slova. Nechtěla jsem nikoho slyšet, nikoho vidět. Jediné, co jsem si přála bylo zavřít oči a schovat se před světem. Doufala jsem, že mi všichni dají pokoj, že mě nikdo nebude přesvědčovat, aby vystoupila. Bohužel mé prosby nebyly vyslyšeny. Během chvilky cvakly dveře a vedle mě se objevila Maggie. Nějakou chvíli bylo ticho. Mlčky jsem zírala do předního sedadla a jí se snažila absolutně ignorovat.

Pohled Maggie
Jen co jsem se přivítala s rodinou mi bylo jasné, že je tu ještě jedna věc, kterou musím udělat. Musím se postarat o Edith. Pomalu jsem opustila své příbuzné a vydala se zpět k autu. Srdce mi bušilo a v hlavě jsem měla prázdno. Neměla jsem nejmenší ponětí, co jí řeknu nebo jak ji přesvědčím, aby vylezla, ale věděla jsem, že jí musím alespoň trochu pomoci. Opatrně jsem vzala za kliku a vlezla do auta. Zabouchla za sebou dveře a zhluboka se nadechla. Mírně jsem natočila hlavu a pohlédla na svou kamarádku, která zaraženě zírala do sedadla. Co říci v takové situaci.
"Edith..." oslovila jsem svou kamarádku, která mě bez váhání přerušila.
"Maggie, nech mě prosím na pokoji." řekla Edith monotónně, aniž by se na mě podívala.
"Dobře, chci jen, abys věděla, že jsme tu pro tebe. Kdybys třeba..."

Pohled Edith
Maggie se nenechala odbýt. Neustále něco žvanila o podpoře a pomoci o kterou jsem nestála. Rozhodně ne teď. Sevřela jsem pevně Darylovu vestu a prudce se k ní otočila čelem. Projela mnou vlna zlosti, kterou jsem po celou dobu potlačovala. Byl to vztek, bezmoc, smutek a strach a nyní všechno vyplulo na povrh.
"Sklapni....už nic neříkej." zavrčela jsem na ni. "Nestojím o vaši pomoc a soucit. Nevíte jaký to je, takže laskavě vypadni z toho auta a nech mě na pokoji." Vyhrkla jsem už celkem naštvaně a zle se na ni podívala. Maggie nevypadala nijak překvapeně, ale ani nadšeně. V očích jsem zahlédla smutek, který jsem zřejmě způsobila svým chováním. Ještě před několika dny bych se jí omluvila, že jsem to přepískla, ale dnes ne. Momentálně mi to bylo úplně u prdele. Chtěla jsem jen, aby odešla a nechala mě být.
"Maggie, odejdi." řekla jsem monotónně a odvrátila se od ní. Zavřela jsem oči a dál už se tím nezabývala. Nějakou chvíli vládlo v autě hrobové ticho, ale pak se otevřely dveře a já věděla, že jsem tenhle malý boj vyhrála. Jakmile za sebou Maggie zavřela, položila jsem se na sedadlo a schoulila se do klubíčka. Oči jsem nechala zavřené a tma, kterou jsem ze začátku vnímala, se rozprostřela a já se ponořila do říše snů...


-KONEC-

*************************************************************************************************************
Hrozně ráda bych chtěla poděkovat svým věrným čtenářům, tedy Lukymu, Juliet a Korki... bez vás by to opravdu nešlo. Vaše komentáře mě vždy potěšily a mnohé i ponaučily. Upozorňovali jste mě na chyby jak gramatické, tak někdy i na nesmyslné pasáže v kapitolách a za to jsem vám opravdu vděčná. DÍKY MOC :*
*************************************************************************************************************
A na závěr pár statistik a zajímavostí.
  • Tuto povídku jsem začala psát 16. března 2015 ve 23:52.
  • Povídka má dohromady 30 kapitol + 2 části (prolog, epilog).
  • Příběh je napsán na 77 stránek a obsahuje 45 775 slov.
  • První kapitolu jsem přidala 6. července 2015 v 18:32
  • Název povídky je odvozen od písničky When The Lights Go Out od skupiny The Black Keys.
  • Povídka je zveřejněna i na stránkách wattpad.com
  • Vzpomínáte si na Edithin sen, kdy se probudila ve svém pokoji? A v akvárku plavala rybička jménem Fritol? Tak tato rybička opravdu existovala a ano patřila mě. :) Ale bohužel, nedávno zemřela. :( Nebojte... měla důstojný pohřeb... :D
  • Daryl s Edith se měli poprvé políbit ve 14. kapitole, které nese název Poslední kapka, ale pak jsme si řekla, že ještě počkám :D
  • 18. kapitola přinesla první polibek, který byl ze strany Edith. V původní verzi ho sice také políbila jako první, ale tentokrát ji nenechal odejít, ale hodně rychle ji dohnal... no co to tu budu popisovat... konec konců si původní verzi můžete přečíst :) Tento kousíček navazuje přesně na konec 18. kapitoly ;)
("Děkuju za všechno." zašeptala, a poté se ode mě odtáhla. Obrátila se ke mě zády a vyšla směrem k farmě. Stál jsem tam jak přikovaný, nebyl jsem schopný jediného pohybu, jediného slova. Nikdy jsem nic takového nezažil, takže jsem si nebyl ani jistý, jak přesně bych měl reagovat. Pak jsem si vzpomněl na ten okamžik v jeskyni a to mě dalo do pohybu. Udělal jsem několik rychlých kroků, abych ji dohnal a pak ji popadl za paži. Prudce jsem ji otočil směrem k sobě. Nebuď tak hrubý... kroť se ty idiote. Ozýval se hlas uvnitř mě, ale já si ho nevšímal. Jakmile jsem ji k sobě obrátil čelem, okamžitě jsem ji uchopil za zátylek a prudce ji k sobě přitiskl. Naše rty se spojily a já jen doufal, že jsem neudělal chybu. Edith to zřejmě nečekala, její rty nespolupracovaly s mými.
Ty jsi takovej imbecil, Dixone. Nadával jsem si v duchu. Pak jsem ale ucítil její ruku, která jemně zajela do mých vlasů a její rty, které začaly ochotně spolupracovat. V ten moment to ze mě spadlo. Po chvíli jsem se odtáhl a zadíval se jí do očí.
"Nedovolím abys odešla.")
  • A úplně na závěr a tím už opravdu končím... prozradím název II. řady... ONE LIGHT IN THE DARKNESS
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukas Lukas | 29. ledna 2016 v 8:30 | Reagovat

Ahoj Edith :).

Tak a máme to. Je tady úplnej konec. Musím přiznat, že jsem si ho představoval trochu jinak. Už s nějakým časovým posunem. Takže jsem překvapen. Myslím, že jsi to zakončila hezky. V rámci možností zde máme otevřené pokračování. Edith ukázala, že není jen milé stvoření. Jo líbilo se mi to. Rozhodně palec nahoru. Díky za poděkování. Moje komentáře sis zasloužila, tím jak píšeš. Máš super styl i nápady. Díky, že jsi psala a měla jsi s náma trpělivost. Muselo ti to dát hodně práce. Nooo a název další části! Cítím z toho názvu rozchod :D. Navíc nevíme jestli je fakt těhotnááá, to jsi nám neřekla grrr :D. Rozhodně se mnou počítej pro další pokračování jako se čtenářem.

Jsi super autorka a díky :).

L.

2 Juliet Juliet | Web | 2. února 2016 v 14:24 | Reagovat

Nevím, co na to napsat... Na jednu stranu jsem byla nadšená z tolika různých pohledů (vážně se to dobře četlo, bylo to zajímavé a vtáhlo to do děje), ale na druhou... Mě to dost zklamalo. Zklamalo v tom, že když jsem se tehdy ptala, jestli to dopíšeš, myslela jsem tím asi i uzavřený konec, ne otevřený. A tohle je otevřené až jéje - jak napsal Lukáš, nevíme, jestli je těhotná, nevíme, jak to bude  mít s Darylem, nevíme co Carol... Nevíme vlastně vůbec nic. Promiń, prostě jsem od toho asi čekala trochu víc.

3 Adél Adél | E-mail | 30. března 2016 v 13:49 | Reagovat

Dneska jsem na tvůj blog narazila a během dvou hodinek povídku sfoukla na jeden zátah! Naprostá paráda :-)

Dost věcí zůstalo nevyjasněných, tak snad časem bude pokračování :-)

4 fanfictionstories-tvd-to fanfictionstories-tvd-to | 9. dubna 2016 v 12:36 | Reagovat

Promiň, že to píši sem, důležité oznámení. Děkuji
http://fanfictionstories-tvd-to.blog.cz/1604/the-end

5 dafaLielm dafaLielm | E-mail | Web | 12. února 2018 v 3:02 | Reagovat

viagra head office photo hoax
<a href=http://viagrabs.com>free viagra</a>
viagra long qt
<a href="http://viagrabs.com">read this post here</a>
30000 pounds of viagra

6 speaspwads speaspwads | E-mail | Web | 13. února 2018 v 22:17 | Reagovat

bangkok viagra over the counter
<a href=http://hqviagrauro.com/>cheap viagra next day delivery</a>
what are side effects of viagra
<a href="http://hqviagrauro.com/">cheap viagra fast shipping</a>
what herbs work like viagra

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama